Hej, Slované

< Hey, Slavs

Hej, Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.

Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh,
Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat
na tom světě žádný.

I nechať je tolik lidí,
kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám,
toho Perun smete.

I nechať se též nad námi,
hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme.
Země ať se třese !

My stojíme stále pevně,
jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho,
kdo odstoupí zrádně ...

Hej, Slováci, ešte naša
Slovenská reč žije,
Dokiaľ naše verné srdce
Za náš národ bije.

Žije, žije, duch slovenský,
Bude žiť na veky,
Hrom a peklo, márne vaše
Proti nám sú vzteky!

Jazyka dar sveril nám Boh,
Boh náš hromovládny,
Nesmie nám ho teda vyrvať
Na tom svete žiadny;

I nechže je koľko ľudí,
Toľko čertov v svete;
Boh je s nami: kto proti nám,
Toho Parom zmetie.

I nechže sa aj nad nami
Hrozná búrka vznesie,
Skala puká, dub sa láme
A zem nech sa trasie;

My stojíme stále pevne,
Ako múry hradné
Čierna zem pohltí toho,
Kto odstúpi zradne!